Chodské slavnosti

 
 


Jazykové verze

ČeskyČesky DeutschDeutsch
EnglishEnglish FrançaisFrançais
ItalianoItaliano EspańolEspańol

Vyhledávání

Novinky

V sekci Novinky e-mailem si můžete zaregistrovat svůj e-mail, pokud chcete dostávat aktuální informace.

Budeme rádi pokud nám do diskuze napíšete svůj názor na současnou podobu Chodských slavností.

{process_module dokument:display_category:0:1}

Historie / Chodské slavnosti 2007 / O festivalu / Jaké byly jsou a budou

Jaké byly jsou a budou Chodské slavnosti

Detail [›]Jaké byly jsou a budou
Jaké byly jsou a budou

Jako každým rokem, i letošní léto prožívají kulturní instituce období příprav na Chodské slavnosti. O jejich historii a návaznostech na historické události bylo již napsáno mnoho. Napadlo mě zalistovat v programech Chodských slavností až do jejich samotného počátku a blíže se podívat na posupné utváření programového schématu této bezesporu jedinečné národopisně-politicko-zábavní akce. Je velmi zajímavé sledovat, jak se postupně programové schéma formovalo až do dnešní podoby, která vyhovuje současným požadavkům a je velmi zajímavé sledovat, jaké faktory se na tomto formování podílely.

Počáteční vlastenecký duch, jakási vzpomínka na slavné poutě z let 1939 a 1945 se v prvních ročnících velmi rychle vytratil, paradoxně se však nedostavil tehdy všudypřítomný „budovatelský duch“, jak by se dalo očekávat, ale Chodské slavnosti měly převážně národopisný charakter. Domažlice přivítaly v rámci programu prvního zahraničního hosta (1958 navštívil Domažlice folklórní soubor z lužickosrbské Chotěbuzi) a program doprovodil i odborný seminář (1959). V podobném duchu byly organizovány i doprovodné programy, jež sestávaly z výstav a organizovaných výletů. Výstavy představovaly výhradně regionální motivy (obrazy J. Špillara, regionální amatérské i profesionální fotografie, své výrobky prezentovalo družstvo Chodovia). Chodské slavnosti byly dvoudenní a hlavní programy probíhaly od sobotního pozdního odpoledne a v neděli po celý den

Všemocná ruka budovatelského systému zasáhla Chodské slavnosti až v později a souvisela s převzetím organizace tehdejším Krajským kulturním střediskem. Několik ročníků bylo přesunuto na termín Dne pohraniční stráže (1963-1967) a právě tato změna přinesla významné zapojení jednotek tehdejší Pohraniční stráže (PS) do programu slavností – pochopitelně jejích kulturních složek. U PS fungovala dudácká muzika složená převážně z místních muzikantů, kteří u domažlické posádky sloužili v rámci základní vojenské služby. Nutno podotknout, že na formování těchto hudebních skupin měl velký podíl klenečský rodák, dudák a lidový vypravěč František Danihelka, jehož pravomoci v rámci jednotek PS umožňovaly výběr muzikantů již při odvodech. František Danihelka působil jako vedoucí dudácké muziky PS. Aktivita domažlické posádky zasáhla i doprovodné programy slavností, když pořádala výstavy na téma života v jednotkách PS, zájmovou uměleckou činnost pohraničníků. Dokonce se konaly i přehlídky vojenských souborů i koncerty vojenských dechových muzik.

Programové schéma zůstávalo téměř nezměněno a programy se konaly stále v sobotu odpoledne a večer a v neděli odpoledne. Významnou změnou bylo oživení sobotního programu o noční Dudácké štandrle, které díky vynikající dramaturgii, scénáři i režii záhy získalo diváky dodnes je jedním z nejvýznamnějších pořadů. Nutno podotknout, že v 60. a 70. letech folklórní soubory postupně ve svých repertoárech upouštějí od programů s divadelním charakterem a vystoupení začínají mít spíše estrádní charakter. Přesto se koncem 80. let objevují první snahy o odborné zkvalitnění programu. První vlaštovkou jsou Drancalové – hudební těleso, které pod vedením Vladimíra Baiera Rozšířil se i doprovodný program o výstavy které prezentovaly již zmíněné jednotky Pohraniční stráže (měly agitační význam) a postupně se začaly zapojovat i další složky (chovatelé, zahrádkáři...).

Rozkvět Chodských slavností nastává v 80. letech. Politika se pomalu vytrácí z podtextu jednotlivých pořadů a pořadatelé (z řad místních odborníků a znalců místní lidové kultury) měli více možností. Program se rozšířil i o sobotní dopoledne a v letech 1988 a 1989 přivítali Chodské slavnosti významné zahraniční hosty: Jednak velmi kvalitní a zároveň divácky atraktivní soubor Skotských dudáků a soubor z francouzské oblasti Anjou. Doprovodný program je široké spektrum výstav, ale regionální motivy (keramika, obrazy a fotografie) se téměř vytratily (na několik výjimek – práce MUDr. Bohma, K.Kuneše). Převažují výstavy myslivců,chovatelů a zahrádkářů, novinkou je výstava veteránů jako upoutávka na následnou jízdu spolehlivosti, která se konala vždy následující týden po slavnostech.

Úpadek zájmu o folklór po revoluci v roce 1989 a změna společenských poměrů se podepsaly zejména na návštěvnosti chodských slavností, a to i přes to, že se otevřely nové možnosti, zejména v dramaturgii, kdy přibyla široká nabídka souborů z Bavorska, které se velmi zajímaly o chodský folklór, zejména o lidovou muziku. Několik ročníků na počátku 90. let připomínalo spíše tržiště s vietnamským brakovým zbožím. Teprve po „ukojení hladu“ po dovozovém zboží opět přichází zájem o folklór. Zároveň postupně nastupuje nová generace milovníků folklóru, muzikantů i zpěváků a divácky velmi atraktivní a žádané estrádní vystoupení doplňují ukázky oživeného autentického folklóru i odborné semináře (v Chodském hradu od roku 2003). Objevují se nové programy, jako např. Národní přehlídka dudáků (1998 a pravidelně od roku 1999) a si největším počinem je rozšířeni o jeden programový den – pátek, který je zaměřen na prezentaci historického šermu a středověkých písní a tanců (od roku 1996). Významným krokem bylo i vytlačení trhovců z historického jádra Domažlic a umístění historického jarmarku.

Současná podoba Chodských slavností určitě není konečná, ale vzhledem k nyní zaběhnutému schématu nelze očekávat radikální změny. Dílčí změny se určitě projeví a v minulosti to byly právě ony, kdo postupně formoval Chodské slavnosti. Byly to rekce na společenskou situaci, na požadavky obecenstva (a návštěvníků Domažlic vůbec) a v neposlední řadě i reakce na módní trendy (např. fechtování). Můžeme se jen těšit, jaké oživení přinesou další ročníky.

Josef Nejdl, Muzeum Chodska v Domažlicích