Poutě v období války
Časem začali na Chodsko, popularizované dobovou literaturou, proudit i návštěvníci odjinud, přilákaní především malebností zdejšího folklóru. Za první republiky se slavnosti začaly profilovat jako folklorní slavnost. Velkou zásluhu na tom měl i spisovatel a kněz Jindřich Šimon Baar, který ve svých dílech oslavoval život na Chodsku a podporoval myšlenku národní identity spjaté s lidovými tradicemi. Chodsko představovalo v očích české veřejnosti naši velkou minulost, Chodové byli zosobněním statečnosti, národní hrdosti. To se v plné míře projevilo v srpnu roku 1939, kdy se domažlické pouti zúčastnilo na 120 000 lidí z celých Čech, včetně předních osobností kultury (Josef Hora, Karel Hašler, Jiří Mucha, Franta Kocourek, Julius Fučík a další). Slavnostní mši sloužil kanovník vyšehradské kapituly Msgre B. Stašek, jehož slova se stala legendární: „Co slíbíme a řekneme své matce české? Slíbíme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým i všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme, až do posledního tlukotu srdce milovati budeme.” Tradice poutí byla obnovena po šesti letech, v roce 1945. Do města se sjelo 80 000 návštěvníků, mezi nimi řada významných osobností. Mši opět sloužil Msgre B. Stašek, který se teprve krátce předtím vrátil z koncentračního tábora v Dachau.
