Rozkvět Chodských slavností
V 80. letech došlo k rozkvětu Chodských slavností. Tomu napomohlo postupné uvolňování společenských poměrů i fakt, že místní organizátoři měli volnější ruku při sestavování programu, který tak mohl být zaměřen více na národopis a byl oproštěn od ideových podtextů a dobových hesel. V roce 1985 odvysílala Československá televize první polovinu hlavního pořadu Sláva Chodsku. Tento rok byl také organizátory mylně považován za jubilejní třicátý ročník Chodských slavností. Protože na svůj omyl přišli až v průběhu rozsáhlých příprav oslav tohoto jubilea, svévolně prohlásili první ročník Chodských slavností v roce 1955 za nultý.
Porevoluční vývoj Chodských slavností
Počátkem 90. let se do oficiálního programu slavností vrátila tradiční svatovavřinecká pouť. V porevolučním období, které přineslo řadu nových podnětů, zájem veřejnosti o folklór značně poklesl. To se podepsalo i na návštěvnosti a organizaci Chodských slavností, jejichž program v roce 1991 obsahoval pouhé dva pořady. Situace se zlepšila v polovině 90. let. Od roku 1996 se program rozšířil do tří dnů. Přibyly nové pořady (Dostaveníčko s vypravěči, Národní přehlídka dudáků, Přespolní dudácké muziky) i nová pódia (v zahradě Chodského hradu a v Baldovské ulici).
V posledních letech je kladen stále větší důraz na folkloristické pořady. Chodské písničky, tance, lidová vyprávění i ukázky lidové tvořivosti lákají do Domažlic stále více návštěvníků.
Dnešní podoba slavností
Chodské slavnosti jsou dnes mnohadenním folklorním festivalem, který přitahuje desetitisíce návštěvníků. Hlavním lákadlem je vystoupení dudáckých a dechových kapel, lidových muzik, ale i řemeslný jarmark, výstavy, duchovní program a samozřejmě bohaté občerstvení s chodskými specialitami, jako je koláč nebo domažlické pivo. Slavnosti jsou nejen kulturním svátkem, ale i oslavou chodského lidu, jeho svébytnosti, historie, krojů, jazyka i tradic, které jsou stále živé.
