Řemesla a výtvarná kultura
Typická je i chodská keramika, především džbány, talíře a hrníčky s tradičními motivy (srdce, květy, klásky). Kromě keramiky se rozvíjelo i vyšívání, řezbářství a kovotepectví. Chodská výšivka se často objevuje nejen na krojích, ale i na ubrusech a dekoracích.
Punčochářství
K mužskému kroji patřily vlněné punčochy bílé, k ženskému červené. Jejich výrobou se zabývali domažličtí punčocháři, např. p. Svačina ve Spálené ulici.
Hřebenářství
Přes speciální hřeben si váží ženy na dolním Chodsku černý šátek. Zde se hřebeny nejen prodávaly, ale i vyráběly, a to z rohů uherských volů. Jedním z posledních výrobců byl p. Šteffek, který měl svoji dílnu v Hradské ulici.
Ševcovství
Ručně vyráběné bůtky nabízel švec Karel Pugnar ve Fastrově ulici. Obuv to byla nejen parádní, ale nesměla tlačit nejen při chůzi, ale ani při tanci. Navíc byla stavěna tak, aby se při ošlapání daly přezout z jedné nohy na druhou. Vzhledem k ceně musely vydržet mnoho let a často se také v rodině dědily.
Tkalcovství
Tzv. nevolické fěrtuchy vyráběl vyučený tkadlec Martin Pretl z Nevolic. Tento typ zástěr byl natolik oblíbený, že si pro něj chodily jak selky z okolí, tak je po vsích roznášela podomní obchodnice, ba dokonce až na plzeňských jarmarcích byly k dostání. Základní tkaninou byla červená bavlna (později vlna) a svislé pruhy v odstínech zlatožluté, fialové, zelené, výjimečně i růžové a bílé.
