Chodské nářečí – řeč, která zní Chodskem
Chodské nářečí – bulačina je svébytná a melodická forma českého jazyka, která se po staletí udržela v oblasti Chodska, zejména v okolí Domažlic, Mrákova, Postřekova a dalších chodských vesnic. Je jedním z nejvýraznějších a nejznámějších českých dialektů, dodnes živě používaným především staršími generacemi i folklorními soubory. Zachován je i v literatuře.
Slovníček
almara – skříň
borovnice – borůvka
círáty – okolky, obštrukce
divče – děvče, dívka
dolky – vdolečky
elent – povyk
hnípat – spát
cherubín – kedluben
íčko – teď
já pa – já říkám, já povídám
kabza – kapsa
kolmaha – kolečko
kuclíky – zavářka do polévky
lajce – lavice
líky – léky
mětanka – zelná placka
pokrváška – poklička
posíc – posekat
punebí – půda
roužnout – rozsvítit
rymík – rybník
rýgol – strouha
řibet – záda
sence – světnice, ložnice
špígl – zrcadlo
tratar – dvoukolák, trakař
třejce – boty, střevíce
vondat – odložit
vošouch – bramborák
vošpence – zbytky po škubání husí
vrhlík – květináč
zásep – vydlážděná část dvorku pod verandou
Typické chodské nářečí si můžete také kdykoliv poslechnout díky POESIOMATU, který byl na jaře 2026 zprovozněn v Příhodově parku naproti poště. Obsahuje písničky a poudačky v podání Antonína Konrádyho (26. 4. 1931 – 1. 2. 2025), skladby od souborů z Postřekova, Mrákova a klenečského Haltravanu. Připomíná ale také J. Jindřicha, J. Š. Baara, B. Němcovou, K. J. Erbena a Z. Šmída.
Bulačinu vám přiblíží i Tomáš Kůgel a Filip Cíl ve svém Chodském mluvníčku. Pořad hravou formou učí užitečná slovíčka, vysvětluje místní výrazy a předchází tak zbytečným nedorozuměním.
